Temná strana Japonska : Sbírání hlav

Sbírání hlav samurajů bylo temnou a brutální praxí, která se v Japonsku v minulosti praktikovala. Tato praktika byla spojena s válečnickou kulturou, ctižádostí a psychologickými aspekty válečnictví.

Praktika sbírání hlav padlých nepřátel byla v Asii běžná, ale v Japonsku dostala zcela unikátní podobu. Do 15. století probíhaly boje mezi samuraji formou individuálních střetů na bojišti, kde vítěz uřízl hlavu poraženému a předkládal ji svému pánu jako důkaz svých válečných úspěchů. Tato praxe nejenže posilovala prestiž vítěze, ale také sloužila jako prostředek k získání odměny a uznání od svého pána. Pokud někdo získal hlavu někoho, kdo měl významné postavení či byl obzvláště slavný, jeho prestiž stoupla mnohonásobně, čímž byl podtržen význam této brutální, avšak dobově akceptované praxe.

Jedním z prvních příkladů uříznuté hlavy významného jedince je případ Taira no Masakada. Masakado byl nepřítel trůnu a po své porážce roku 940 byla jeho hlava převezena do Kyoto, kde byla veřejně vystavena. Podle legendy však jednoho večera hlava ožila a nečekaně zmizela, aby se údajně vrátila na východ, což přidává do této temné historické události další mystický rozměr.

Po ustanovení kamakurského šógunátu v roce 1192 došlo k rapidnímu vzestupu moci samurajské vrstvy. Feudální páni nyní nejen poskytovali odměny ve formě zbraní, peněz a jiných předmětů, ale také udělovali nové tituly a půdu za prokázané válečné zásluhy. Tento nový systém ještě více zdůraznil význam sbírání hlav jako symbolu statečnosti a úspěchu, čímž se tato praxe stala klíčovým prvkem samurajské kultury a společenské hierarchie.

Po vítězné bitvě se feudální pán často zabýval prohlížením sesbíraných hlav, což se stalo pevně zakotveným rituálem, dosahujícím svého vrcholu v období válčících států (14. - 16. století). Hlavy byly pečlivě upravovány, aby vypadaly co nejdůstojněji, a někdy se dokonce používal make-up. Přehlídka sesbíraných hlav měla pro samuraje obrovský význam, až do té míry, že starší válečníci, již s šedivými vlasy, si dokonce barvili vlasy, aby působili dojmem mládí. Přilba nad kadidlo, aby hlava po uříznutí voněla, byla součástí příprav válečníka před bitvou. Válečník tak velice dbal na to, aby jeho hlava byla co nejdůstojnější, kdyby byl poražen. Poté bylo na tom, kdo hlavu získal, aby ji umyl od krve, upravil účes a načernil zuby, aby tím ukázal vznešený statut jejího majitele. Po této úpravě byla hlava zabalena do bílé látky a vystavena na dřevěný podstavec. Nechyběla ani cedulka s jménem majitele hlavy a tím, kdo ho porazil, čímž byla tato brutální trofej zhmotněna jako výraz válečnického úspěchu a prestiže.

Samotný rituál probíhal tak, že feudální pán usedal ve svém velitelském stanu, obklopen závěsy Baku, zatímco kolem něj stáli jeho strážci s tasenými zbraněmi, připravení na obranu ze všech směrů, včetně možného útoku duchů padlých. Feudální pán seděl na své stoličce s jednou rukou na meči, stále připraven k okamžitému zásahu, pokud by se některá z hlav chovala nepředvídatelně. Hlavy byly prohlíženy skrze závoj otevřeného vějíře, zatímco z úst přítomných zaznívalo recitování suter, což dodávalo celému rituálu zvláštní duchovní rozměr a připomínalo důležitost tradic a víry v nadpřirozené síly.

Sbírání hlav mělo také několik nevýhod. Někdy se vojáci pokoušeli svého pána oklamat tím, že představili hlavu prostého vojáka jako hlavu významného generála. Ačkoli se jim to někdy podařilo, odhalení takového podvodu představovalo velkou potupu a pro viníka mělo vážné následky. Dalším problémem bylo to, že samurajové občas zabíjeli své spolubojovníky a vydávali je za hlavy nepřátel. Tato podvodná taktika měla za následek ztrátu důvěry a pokoje uvnitř vlastních řad. Několikrát se také stalo, že samuraj po získání hlavy někoho důležitého opustil bojiště a nezůstal tak k dispozici svému pánu pro zbytek bitvy, což často vedlo ke ztrátě dalších válečných příležitostí a oslabení pozice jejich strany.

Zajímavou událostí bylo obléhání hradu Kawagoe, kdy armáda rodu Uesugi obléhala hrad rodu Hojo. Uesugi byl v této bitvě v několikanásobné přesile. Avšak hradu přispěchala na pomoc další armáda rodu Hojo a těm se podařilo překonat sílu Uesugi. Tato nečekaná obrana byla částečně umožněna tím, že vojáci rodu Hojo měli zakázáno brát poraženým nepřátelům hlavy. Díky této taktice byli vojáci Hojo rychlejší a dokázali situaci na bojišti obrátit ve svůj prospěch dříve, než se Uesugi stihl v situaci zorientovat.

Nakonec bych rád zmínil tažení do Koreje, během kterého nebylo možné přepravit zpět do Japonska velké množství hlav nepřátel po moři. Proto se padlým nepřátelům uřezávaly pouze nosy, které byly poté dopraveny do Japonska a pohřbeny v Kyotu. Tyto ostatky dnes tvoří mohylu známou jako Mimizuka.